V roce 1870 založil František Kubák vlastní tkalcovskou firmu. Kromě povlečení a ručníků vyráběl i šátky. Ty byly oblíbené na Balkáně nebo v Turecku. Dnes v podnikání pokračuje již pátá a šestá generace rodiny. Díky tomu, že se zde řemeslo předává již několik desítek let z otce na syna, dochovalo se mnoho historických ručních textilních strojů i vzorků různých látek, které se kdysi vyráběly. Nyní vede firmu Kubák, tkalcovna Strmilov Zdeněk Kubák společně se svým synem Filipem. Ten se snaží značku zmodernizovat a navazuje spolupráci s českými designéry.

Ve Stmilově na jindřichohradecku se od nepaměti ozýval z chalup zvuk „na cukr, na kafe, na cukr, na kafe“ – klapání tkalcovských stavů. Látky se vyráběly i v rodině Františka Kubáka, který se v roce 1870 rozhodl založit vlastní firmu. Kromě tradičního povlečení či ručníků nabízel i orientální šátky. S nimi slavil úspěch na Balkáně nebo také v Turecku. Dílna přečkala bouřlivé dvacáté století, rozpad monarchie, nástup komunistů i moderních strojů a dnes ji vedou zástupci páté a šesté generace.[1]

Historie tkalcovny

Historie rodinné tkalcovny začíná v roce 1870, kdy František Kubák firmu založil. Zároveň převzal faktorství vídeňské firmy Kunz Söhne. Faktorství pro venkovské tkalce znamenalo práci pro velké tkalcovské firmy ve velkých městech, které nestíhaly pokrýt stále se zvyšující poptávku a venkovské faktorie pro ně znamenaly levnou a kvalitní pracovní sílu. Tkalci k tomu většinou měli i vlastní výrobu. V tkalcovně se v té době vyráběly bavlněné orientální šátky, které se vyvážely až do balkánských zemí nebo do Turecka. Dále nábytkové látky, ručníky, ložní prádlo a také vlněné šátky.

V roce 1897 převzal firmu František Kubák mladší, za jehož, i když krátkého působení, se firma velmi rozvinula. Byly založeny další dvě faktorie a zároveň se vyráběly dekorační látky v uměleckém provedení. Roku 1900 převzal podnik znovu zakladatel František Kubák, když František Kubák mladší odešel sbírat zkušenosti do jiných podniků. Studoval i pracoval ve Vídni a v mnoha dalších místech. Nakonec se stal profesorem na tkalcovské škole v Ústí nad Orlicí. Byl také literárně činný, napsal kolem dvou set odborných článků a odbornou publikaci Praktická příručka o mechanických stavech.

Dalším majitelem tkalcovny se roku 1910 stal Ferdinand Kubák, který ale roku 1914 musel narukovat a výroba byla obnovena po válce roku 1918. Poté se vyráběly luxusní látky pro pražské módní domy a Artěl a také damašky a ložní textil. V roce 1918 byla také přesunuta výroba do nynější budovy č. p. 25. Pan Ferdinand Kubák založil na sklonku svého života muzeum. Využil svých mnohaletých zkušeností a znalostí historie tkalcovského řemesla. Vzhledem k tomu, že tkalcovské řemeslo se v této rodině už 5 generací předává z otce na syna, dochovalo se zde mnoho historických ručních textilních strojů i vzorů různých látek, které se zde kdysi vyráběly. Pan Kubák starší chtěl toto dědictví uspořádat a uchovat pro další generace. Bohužel za svého života stačil už dokončit jen malou část muzea.[2]

Po znárodnění roku 1948 dílny přetrvaly ještě dva roky. Výroba byla znovu obnovena v roce 1955, kdy dílna připadla pod Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV). V této době se vedoucím stává Ferdinand Kubák mladší. Tkají se zde látky s tradičními, ale postupně i moderními vzory, dekorační a nábytkové tkaniny. Výrobky ze strmilovské tkalcovny se exportovaly také do zahraničí, slavily úspěchy na zahraničních výstavách, ale samozřejmě také u nás. V tomto období tkalcovna velmi prosperovala, vyrábělo se velké množství dekoračních, potahových a dalších tkanin, přistavěna byla nová budova a pracovalo zde 10 až 14 zaměstnanců. V roce 1992 byla dílna v restituci vrácena původnímu majiteli Ferdinandu Kubákovi a v polovině devadesátých let ji přebírá jeho syn Zdeněk Kubák se sestrou Janou Bradovou. Od roku 2010 vede firmu, společně se Zdeňkem Kubákem, i jeho syn Filip Kubák.[3] Mladý podnikatel se tradici navzdory snaží rodinnou značku zmodernizovat. Navazuje spolupráci s českými designéry, prezentuje se na veletrzích, založil e-shop a sní o vývozu zboží do zahraničí.[4]

Filip Kubák s otcem Zdeňkem ve své dílně

Zdroj: http://www.forbes.cz/deky-pro-indiany-tkalcovske-remeslo-zaziva-ve-strmilove-renesanci/

„V současné době se zde vyrábí především bytový textil, jako jsou přikrývky, přehozy, ubrusy, prostírky a další. K výrobě se používají výhradně 100% přírodní materiály a to vlna, bavlna a len. Přičemž převážně česká vlna je zde zpracovávána od rouna až po hotový výrobek. Jedinečnost výrobků je nejenom v kvalitě přírodních materiálů, jejich pečlivém ručním zpracování a výrobou na dochovaných původních stavech, ale především v dlouholeté rodinné tradici a zkušenostech,“ uvádí Filip Kubák z Tkalcovny.[5]

Kubák, tkalcovna Strmilov, k. s.

Sídlo firmy: 378 53 Strmilov, Kunžatecká 25

Datum vzniku: 24.3.2011[6]

Tel.: +420 739 028 942

e-mail: info@tkalcovna.cz

www.tkalcovna.cz[7]

Co si představíte pod pojmy vlkování, mykání, skaní, snování, tkaní, třásnění, přecházení a opravování. Následuje pak při výrobě dek vysoušení, počesání, rozstříhání a zabalení? Kolik nitek je potřeba při výrobě látek? Je ve firmě zaměstnána celá Kubákova rodina?  Podívejte se na jeden z  dílů pořadu ČT1 Toulavá kamera za rodinným stříbrem https://www.ceskatelevize.cz/porady/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem/218562221510008-stredocesky-a-jihocesky-kraj/video/640998

Rodina Kubákova byla dne 24.8.2018  oceněna  za mimořádný přínos pro rozvoj regionu. Slavnostní předání z rukou ministra zemědělství Miroslava Tomana, zástupců sponzorů pořadu, režisérky a hlavní postavy pořadu Toulavá kamera za rodinným stříbrem Ivety Toušlové, předsedy představenstva AMSP ČR Karla Havlíčka proběhlo v Českých Budějovicích v areálu výstaviště a kontextu výstavy Země živitelka.

Foto z natáčení pořadu Toulavá kamera za rodinným stříbrem

Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz.