Vyrábět kraslice ji nejdříve nebavilo, teď jich ozdobí tisíce Zdobit velikonoční kraslice se paní Marie Strachoňová naučila od své tety už v dětství. Tehdy jí to ale vůbec nebavilo. Když se jí však narodily děti, musela se ke kraslicím vrátit a přivydělávat si jejich výrobou. Teď jich vytvoří minimálně dva tisíce ročně. Vlasta Přibylová ze Studnic u Třeště své perníčky zdobí s láskou a pro radost

Marie Strachoňová z Borkovan na Břeclavsku.

„Naučila se to od své tety. Teta  byla ročník narození 1899 a s kraslicemi začala ve čtrnácti letech,“ vzpomíná paní Strachoňová, která s kraslicemi začínala rovněž jako dítě. Tehdy ji příliš nebavily. Až když se narodily děti, kraslice byly nutné k přivýdělku a od roku 1960 se žena, v produktivním věku pracující v dřevovýrobě, věnuje ve volných chvílích kraslicím. S postupem času se změnil její vztah k dílu a tvorba ji začala bavit. Každý rok z jejích rukou vyjde nejméně dva tisíce krásných kraslic.

Od maminky se řemeslo naučila i dcera Marie Nádeníčková. „No, já jsem se to vlastně ani nikdy pořádně neučila. Prostě jsem to už jako malá dělala. Pak jsem měla přestávku a teď, co jsem šest let v penzi, tak se tím bavím. Ale určitě nedělám tolik jako maminka,“ řekla paní Nádeníčková. Jak to bude dál s rodinnou tradicí, to paní Nádeníčková neví. Její dcera se zatím do kraslic nehrne, snacha by měla zájem, a zda to chytne vnučky, ukáže teprve čas. „V rodinách, které žijí pospolu v jednom domě či kousek od sebe, je ten přenos tradice jednodušší. Když ale tady s námi nejsou, je to horší. Ale uvidíme,“ řekla paní Nádeníčková.[1]

Zdeňka Margoldová | BORKOVANSKÉ KRASLICE.cz

Představuji Vám krásnou lidovou tradici, zdobení velikonočních kraslic z malebné vesnice na pomezí Moravského Slovácka, z Borkovan. Kde najdete Borkovany? Na hlavní silnici z Brna do Hodonína. Je to zemědělský kraj, kde se v zimním období šikovní lidé zabývali lidovými řemesly. Tak se staly kraslice významným projevem tradiční výtvarné kultury, jejíž přední místo zaujímá obec Borkovany. Charakteristickou technikou zdobení kraslic je vyškrabování rostlinného ornamentu do barevného podkladu. Tato technika má v obci více než stopadesátiletou tradici a udržela se dodnes. Dokladem tohoto tvrzení je nález z vykopávek, které probíhaly v oblasti Borkovan a Velkých Hostěrádek v padesátých letech. V záznamech Etnografického muzea v Brně je napsáno, že první vyškrabovaná kraslice byla nalezena v této oblasti, v hrobě, byla černobílá a je datována do r. 1140 n.l.

V padesátých letech, kdy došlo k utlumení soukromého podnikání, postupně zanikalo i malování kraslic. Tradice se udržovala už jenom v některých domácnostech pro radost k obdarování koledníků o Velikonocích. V naši rodině se malování kraslic dařilo. Babička pocházela z umělecky založené rodiny a v důchodu se věnovala malování kraslic naplno. Kraslice naší babičky cestovaly, coby dárky pro spoustu známých v emigraci, jako malované vzpomínky na domov. Moje maminka se naučila škrabat kraslice u mé babičky už v dětství. Nakonec se ke své učitelce kraslic přivdala. Léta běžela, maminka měla tři děti, do zaměstnání dojíždět nemohla, začala tedy pracovat v tehdejším sdružení lidových uměleckých řemesel ÚLUV Uherské Hradiště, jako domácí pracovnice v oboru pletařka orobince. Vedení podniku občas navštěvovalo domácí pracoviště a viděli u nás malování kraslic. Usoudili, že by kraslice mohly oživit nabídku zboží a začali je od babičky vykupovat. Byla to sedmdesátá léta a byl to nový počátek krásné lidové tradice v Borkovanech. Nejprve vykupovaly kraslice pouze od babičky, které hlavně vyvážely do zahraničí. Ty od babičky brzy přestaly stačit. Postupně se oživovala tradice i v jiných domácnostech.

Postupem času, kdy jsme se blížíli k r.1989, ÚLUV upadalo, až zaniklo úplně. Pak přišel r. 1989 a každý se musel starat sám o sebe. Jako správná rodinná tradice se předává z pokolení na pokolení, i naše maminka nás, tři dcery a dvě vnučky, naučila malovat kraslice. Mně zůstal rodinný poklad a spousta maléreček, které začaly být ekonomicky závislé na prodeji kraslic, protože se rozpadla zemědělská družstva, nastalo velké propouštění z průmyslu. I tady nám pomohla štěstěna. Maminku, jako bývalou pracovnici ÚLUV, pozvalo Etnografické muzeum v Brně na akci, kterou uspořádali v Italském Udine, na předvádění malování kraslic. Kraslice měly neuvěřitelný úspěch. Kulturní akce po týdnu skončila, ale maminka cestovala s kraslicemi po místních středních školách, kde předváděla malování místním žákům. Z výstavy byly pořízeny reportáže, které převzaly evropské televizní společnosti a dveře se borkovanským kraslicím otevřely do celé Evropy a tak jsme toho dokázali náležitě využít.[2]

Marie Čiháková kraslice - rodinná tradice - Velikonoční kraslice z Blatnice pod Svatým Antonínkem jsou zhotoveny tradičním způsobem, tzv. batikováním. Naše rodina maluje kraslice již 38 let.[3]

Ráda dělám radost sobě i ostatním, říká Vlasta Přibylová ze Studnic u Třeště

Stovky nejrůznějších perníčků z patnácti kilogramů mouky před Velikonocemi běžně zvládne za pomoci svých dvou dcer upéct a nazdobit paní Vlasta Přibylová ze Studnic. Jak sama říká, ráda svému okolí dělá radost perníčky i dalšími výrobky, které vznikají s láskou. Vyučená švadlena a malířka skla má vztah k nejrůznějším ručním pracem a pilně své umění předává nejen dcerám, ale i vnučce. Její kreativitu a šikovnost mohli v sobotu obdivovat ti, kteří zavítali do třešťského kulturního domu na jarní akci s názvem Veselé jaro.

Jak jste se k této kreativní činnosti a ručním pracem dostala? Já jsem to podělila, táta byl hodně šikovný a kreativní. Rád vyráběl doplňky do bytu a na zahradu. Měla jsem to přímo před očima. Tatínek něco vyráběl, mě to zaujalo, přidala jsem se k němu a okoukala to od něj. I já jsem vztah k ručním pracem přirozeně předala dál svým dcerám a teď i vnučce. Bydlíme ve staré chalupě po babičce, zařízené ve venkovském stylu, tam to jde samo. Předávat své umění dalším generacím je nesmírně důležité. Pokud by to fungovalo všude, dnešní děti by neproseděly tolik času u počítače, a věnovaly by se něčemu, co je více obohatí.

Je výroba  perníčků těžká? Chce to velkou dávku trpělivosti, ale tak je to u každé ruční práce. Kdo nemá trpělivost a k tomu šikovné ruce, má smůlu. Já tedy tvořím metodou pokus omyl, ale ještě jsem nic úplně nevzdala. Tak to bylo i s těmi perníčky. Pekla jsem je už dříve. Velikonoční perníková vajíčka byla originálnější než klasická malovaná, vítali je i koledníci. Začaly jsme je nakonec doma péct ve velkém, pro radost sobě i ostatním. Je to hobby, kterým žijeme.

A co samotná výroba a zdobení perníčků? I tady jsem zkoušela, co se dalo, třeba i různé druhy těsta. Nyní peču z úplně klasického těsta, které najdete v každé kuchařce. Základem je hladká mouka, cukr, máslo, vajíčka, med a  koření. To je vše. Zdobení jsem se také musela pořádně naučit, šlo to postupně. Zabere to hodně času, ale pokud vás to baví, čas nevnímáte. Perníčky nás prostě chytly.[4]

Foto: https://www.facebook.com/pg/studnickepernicky.cz/photos/?tab=album&album_id=1079795742036065

Dovolte mi, abych Vám popřála klidné prožití velikonočních svátků a pánové, pamatujte - Pomlázka není od slova mlátit, ale pomladit…

Ing. Naděžda Petrů, Ph.D.

Manažer marketingové komunikace Roku rodinného podnikání 2018