Karin a Václav Kvapilovi si vybudovali malé rodinné hospodářství U Serváce. Jméno získalo po jednom z prvních kozlů, kterého na farmě chovali. Za dvanáct let prošlo jejich chovem 75 koz, které návštěvníci mohli chodit krmit, učit se dojit nebo si z jejich mléka vyrobit sýr. Rodina Kvapilova také provozuje penzion a vymyslela dřevěné hračky Pišlik, které prodávají na Slovensku, v Estonsku a chtějí prorazit na trh v Austrálii a USA.

Karin a Václav Kvapilovi - U SERVÁCE penzion, kozí farma

U SERVÁCE je malé rodinné hospodářství ve Staré Červené Vodě, v Rychlebských horách. Nabízí stylové ubytování ve veliké kamenné chalupě, staré více než 200 let. Hosté oceňují výborné domácí snídaně, točené pivo, venkovní posezení, hřiště pro děti, přírodní koupaliště na potoce a nádhernou přírodu všude kolem.  Rodina se věnuje chovu koz a drobného domácího zvířectva, umožňuje hostům pokrmit zvířata, vyzkoušet si podojit kozu, nebo dokonce vyrobit si sýr. Dům se nachází v bezprostřední blízkosti unikátních Rychlebských stezek, trailů pro horská kola.[1]

Jak jsme začínali s chovem koz

V roce 2005 jsme si koupili z čiré romantiky kozičku. Přivázali jsme ji na řetízek za domem a desetkrát denně jí nosili pamlsky. Jmenovala se Karolína. Zvykla si na nás tak, že za námi chodila jako pejsek. Jezdili jsme s ní autem, chodili na procházky do lesa… Na podzim jsme navštívili kozla a na jaře následujícího roku s úžasem pozorovali, jak se Karolína okotila. Nadšeně jsme si hladili hebkého kozlíčka, tence pomekávajícího. Pojmenovali jsme ho Servác, protože se narodil na „zmrzlíka“, 13.5. 2006. Učili jsme se dojit mléko, mělo sladkoslanou chuť a vůbec nebylo cítit kozinou!

V létě jsme přikoupili kozu Lízu a začali stavět první ohradu. Pletivo jsme museli doplnit jednoduchým elektrickým ohradníkem, protože kozenky vytrvale zkoušely z ohrady utíkat. Nepřeskakovaly, ale prorážely plot, nebo se protahovaly skulinami. Elektrický ohradník pomohl. Líza, ačkoliv ten rok neměla kůzle, se rozdojila taky. Měli jsme pro sebe i pro malého synka dostatek mléka. Naše sousedka Eržika nás podle tradiční rumunské receptury učila vyrábět první tvaroh a sýr. Byli jsme nadšení!

Další roky jsme odchovávali kůzlata, měnili chovné matky, učili se pečovat o paznehty, rozšiřovali ohrady a budovali zázemí pro chov. Hodně práce jsme strávili kultivací zanedbaných a zarostlých pozemků. S kozami jsme zažili radostné chvíle, když se na jaře kotila kůzlata a jemně mečela v chlívě - i smutné, když nám jednou uhynula máma a my jsme museli kůzlátka po ní krmit z flašky. Když nám jednou hromadně utekly kozy a ošklivě polámaly a okousaly mladé ovocné stromky v sadu, velmi jsme se hněvali. Ale také jsme se pobavili, ba nasmáli, když jsme jedno léto pozorovali kůzlátko „artistu“, jak trénuje vyskakování na hřbet mámy a vozí se na něm. Jindy zase stará koza strčila hlavu do kbelíku se šrotem  a když ji vytáhla, omylem ji kbelík zůstal viset na krku. Když koza viděla, že se smějeme, svůj kousek zkoušela znovu a znovu opakovat. Některé kozy mají smysl pro humor.

Za 12 let prošlo naším chovem 75 koz. Stádo dosáhlo maximálního počtu v roce 2010, kdy se nám v ohradách prohánělo 19 koz. V současné době držíme skromné stádečko pěti chovných kusů, z toho nejkrásnější zvíře je mohutný kozel, SERVÁC pátý. Je maskotem našeho penzionu a respektovaným pánem stáda. Kozy matky dojíme jednou denně po celou dojnou sezónu. Ta začíná asi měsíc po okocení, většinou na začátku dubna a končí dle počasí někdy v listopadu. Kozy máme moc rádi, jsou to elegantní a velmi chytrá zvířata, s vysokou užitkovostí. Hostům, kteří mají zájem, rádi ukážeme celý chov, provedeme je po pozemcích, předvedeme dojení a výrobu kozího sýru, popovídáme o tom, co je zajímá. Volný kontakt se zvířaty je samozřejmostí.[2]

A co provozování penzionu? S tím určitě také souvisí spousta starostí.

Jsou to krásné starosti, věřte mi. Velmi pestré. Střídám si práci u počítače s manuální prací, dělám údržbáře, uklízečku, pasáčka koz i dojičku. Připravuju snídaně, jezdím s traktorem do lesa na dřevo, přikládám do kotle, nakupuju, upravuju webové stránky, přijímám objednávky na pobyt, kontroluju a provádím platby, objednávám pivo, měním žárovky i rozbité umyvadlo. Nikdy jsem se v životě nenudil, vždycky jsem měl co na práci. Přiznávám se: na konci léta jsem značně znaven a těším se na zimu, kdy je méně hostů.

Na webové prezentaci o sobě píšete, že jste učitel, který provozuje penzion a chová kozy. To není pro učitele úplně obvyklé – co vás k tomu vedlo?

No, já jsem učitel, který už na základní škole neučí. Byl jsem tam rád, ale už je to za mnou, zpátky bych už asi nechtěl. Teď učím sám sebe a také své děti, které mají domácí školu. Jako zaměstnání mám penzion, u něho kozičky, a samozřejmě pišliky. Baví mě to.

Kde se vzal Pišlik?

To slovo? Nebo ta hračka? Slovo jsme si vymysleli s dětmi. Hráli jsme si se slovy, vymýšleli různé varianty a pišlik se nám zdál legrační, mazlivý, originální. A hračku jsme vymysleli mnohem dřív. Vždycky se mi líbila ta designová nezaujatost, pišlik není předem „nějaký“, neříká dětem: „Mysli si o mně, že jsem...“ On říká dětem: „Mysli si o mně, co chceš.“ Pišlik dává svobodu hrát si, jak člověk chce.

Jak se mu teď vede?

To je krásná otázka. Pišlikovi se vede skvěle bez ohledu na obchodní úspěšnost firmy, která ho prodává. Pišlik ví, že jeho existence je krásná a bohatá a smysluplná a činí mu potěšení na to myslet. Je to nakažlivé.

Jaké máte plány do budoucna?

Ještě víc si užívat každý svůj den. Pišliky bych chtěl poslat do světa. Už prodáváme na Slovensku a v Estonsku, teď začínáme v Austrálii a USA. Připravujeme Německo, Rakousko, Polsko. Chtěli bychom výrazně navýšit počet produktů, každý rok přijít aspoň s pěti novými „pěkně vymazlenými“ věcmi. Chceme dále dělat to, co nás těší. A výrazem uznání je získání značky JESENÍKY originální produkt, kterou   je Pišlik oceněn.

Myslíte, že vaše čtyři děti (nebo některé z nich) půjdou ve vašich stopách?

Bylo by krásné, kdyby ano. A jistě bude krásné, když ne. Nejstarší Jáchym jeví o pišliky zájem a plánuje, že bude pokračovat v jejich rozvoji. Rádi spolu o firmě mluvíme, Jáchym často tvoří nové věci, navrhuje produkty, vymýšlí příběhy. Je pro mě inspirací. Ohledně převzetí firmy mu dávám plnou svobodu, na rozhodnutí je ještě čas.[3]

Mgr. Václav Kvapil

Sídlo firmy: 79053 Stará Červená Voda - Nová Červená Voda 110

Datum vzniku: 3.2.2003[4]

telefon 731 519 381, 604 782 904

e-mail  info@penzionuservace.cz

https://www.penzionuservace.cz

PIŠLIK – HRAČKA, KTERÁ SE DĚDÍ. O pišlicích se více dozvíte na https://pislik.cz/vaclav-kvapil/

Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz.